13. dynastie se již povětšinou řadí do druhého přechodového období, která po předchozích dvou úspěšných dynastiích upadla do kolapsu v důsledku vzájemně synergických příčin. Projevem úpadku byl rozpad centrálních autorit, redukce dálkového obchodu, nestability na hranicích vedoucí k masové migraci populací, zejména ze Syropalestinské oblasti, prolínání kultur, omezení umění a redukce budování monumentálních architektur. Často to bylo doprovázeno lokálními konflikty a regionalizací správních struktur[1][2][3] a konfliktem zájmů jejich lokálních vládců. Přehled králů a vládců v Druhé přechodné době, je nepřehledný a historicky problematický. Některé zdroje se odkazují na seznam Manehta, kde se pro 13. dynastii uvádí ~50 králů, jiné na Turínský královský papyrus pocházející z období vlády Ramesse II. v 19.dynastii (1279–1213 př. Kr.[4]). Stejně problematický je seznam králů ve 14. dynastii. 15. dynastie je již označovaná jak Hyksóská[5][6].
<ref>
; citaci označené Hornung
není určen žádný text